Dario Argento patří mezi slavné italské hororové režiséry, kteří v druhé polovině minulého století točili jednu klasiku za druhou. Sem tam se jim samozřejmě něco nevyvedlo, ale čert to vem – fanoušek žánru si s tím vždycky nějak poradí. Suspiria ovšem patří mezi ty podařené kousky a zároveň má vše, čím je tvorba tohoto italského tvůrce charakteristická – důrazný apel na hudbu, skládající se de facto z jednoho téměř nepřetržitě v různých variacích hraného motivu, jedinečné atmosféry a především krásnými dívkami coby objekty brutálních vražd.Suspiria se odehrává v baletní škole, jejíž výrazný a nejednotný architektonický sloh přímo vybízí k paranormálnímu dění. Až do konce si Argento dokáže hutnou atmosféru a napětí udržet, některé scény (jako např. společnou noc v tělocvičně) bych se pak nebál označit takřka za geniální po všech stránkách – výtvarná kompozice včetně unikátního nasvícení, hudba, kamera..... bohužel díky nepříliš nápaditému a ne zrovna zručně napsanému konci sklouzáváme do vod totálních béček, což sice není pro informovaného diváka takový šok, nicméně lehké zklamání je přítomno. Ani to ovšem nepřebije dojem z první poloviny či tří čtvrtin filmu a ve výsledku máme podívanou, na kterou se zase rád jednou v noci podívám znovu.
Žádné komentáře:
Okomentovat