FILM SHORT REVIEW #03: STRANGE DAYS

Zvláštní, že se o tom filmu zas tak často nepíše, jelikož sklízí úspěchy tam, kde Matrix selhává. O poznání komornější a méně ambiciózní snímek režisérky Kathryn Bigelow (Bod zlomu, K-19: Stroj na smrt) mimo jiné kompenzuje i mé částečné zklamání z Cronenbergova filmu Videodrome, jelikož hrozbu nových technologií nevidí přímo v nich samotných, ale v závislosti, kterou si lidé dokáží pro pár pěkných pocitů vypěstovat. Ono slovo „pěkných“ vlastně není až tak docela na místě, ve světě Zvláštních dnů mají přehrávače tzv. „playbacků“ plnit svým uživatelům ta nejtemnější přání a to bez jakéhokoli rizika, jelikož celé to „živé video a pocity“ patřily někomu úplně jinému. Objevuje se tak úplně nový druh pornografie, kdokoli si může zkusit být třeba „18tkou ve sprše“, či se ocitnout v kůži libovolného jedince uprostřed „sexuálního aktu“. Má to ale háček, na černém trhu totiž začínají být k dispozici i snuff filmy, zachycující smrt a umučení, stavící vás do role vraha, který celou nahrávku pořídil. Začíná se rozvíjet i osobní příběh bývalého policisty a někdejšího překupníka s nahrávkami Lennyho (ve vynikajícím podání Raplha Fiennese), který se vždy řídí zásadou mít čisté ruce a se smrtícími nahrávkami nechce mít nic společného. Los Angeles budoucnosti vypadá jako předzvěst Scottovy vize v Blade Runnerovi, s tím rozdílem, že politická situace je mnohem drsnější, než by se mohlo zdát – Státy se mění v policejní stát a režisérka přidává navrch i vyhrocené rasové konflikty, které se přímo dotýkají hlavní zápletky. Samotná závislost na playbacku je podána patřičně znepokojujícím způsobem, až vás z toho mrazí v zádech. Při troše představivosti režisérčina vize nebude daleko od pravdy – stačí se podívat na dnešní závisláky, trávící veškerý svůj čas u on-line her, místo aby žili svůj vlastní skutečný život. Hranice mezi zábavou, závislostí a pohlcením virtuální verzí vašeho já je totiž dnes už dosti pofidérní.