FILM SHORT REVIEW #05: I´M A CYBORG, BUT THAT´S OK

Chan Wook-Parka mám rád. Z jeho tvorby znám de facto to nejdůležitější – a sice trilogii o pomstě, z níž vždy vyzdvihuji Old Boye jakožto nejkomplexnější a nejvydařenější dílko (mimochodem jeden z mých nejoblíbenějších filmů). Jako režisér je poměrně činný a točí jeden film za druhým, a tak, ačkoli jsem stále ještě neměl tu čest s jeho A Boy Who Went To Heaven, neváhal jsem a dal si Cyborga, kterého mi jedna dobrá duše z nenadání nabídla. Po několika minutách jsem si řekl, že Park se snad definitivně zbláznil, nicméně on všechen ten cirkus na obrazovce/plátně má svůj smysl. Někde jsem si přečetl, že se režisér opět věnuje problematice nefungující mezilidské komunikace, podle mě spíš kritizuje dnešní „odborný“ přístup k šíleným lidem, konkrétně neochotu lékařů a psychologů pochopit své chovance. Nebyl by to ale Park, aby tam kromě surrealistických expozicí nepřimíchal i něco násilí (pravda, to se netýká jen Parka, ale téměř každého jihokorejského režiséra) – a abych tak řekl, „What the fuck!“ – takhle důkladnou čistku jste už dlouho neviděli.